Má mě rád,nebo nemá? nevím co si mám myslet..

Přeji krásný den, jsem naprosto zoufalá a bezradná čerstvě dospělá slečna,k terá má asi jako každý na tomto Světě problém se vztahy...Touto cestou se obracím s prosbou o nějakou radu či názor a pohled na věc od osoby, která mě osobně nezná a bude čistě objektivní, předem děkuji.. Je to téměř 9 měsíců, co jsem se v práci seznámila s moc milým mužem...Ze začátku mě absolutně nezajímal a zdál se mi až dotěrný a neměla jsem chuť se s ním vybavovat...postupem času jsem zjistila, že je celkem roztomilý,má stejné názory,poslouchá hudbu a měla jsem pocit,že ho znám celý život.Nikdy před tím jsem nepoznala člověka jako byl on. Postupným poznáváním jsem zjistila,že má již 10 let přítelkyni,se kterou bydlí a ke všemu ,že je o 10 let starší než já. V tu chvíli pro mě byl boj u konce,protože mi bylo jasná,že to s ním nemá budoucnost a že holka jako já nemá nejmenší šanci.Ovšem situace se obrátila velice rychle,trávili jsme spolu stále více času,jezdili na koncerty a já cítila,že je to ON,nikdy jsem k nikomu necítilo to, co k němu,vím,že je směšné tohle tvrdit v pouhých 18 letech když nemám prakticky nic za sebou ale celý život před sebou..Scházeli jsme se každý den,udržovali jsme spolu intimní vztah..JEdnou jsem mu dala najevo své city a řekla jsem mu,že chápu,že po něm nemůžu nic chtít,když má přítelkyni..řekl mi,že jsem úžasná holka co si zaslouží kluka co bude mít cele srdce jen pro mě.V tu chvíli jsem myslela,že zešílím,měla jsem pocit,že můj život se bordí jako domeček z karet...asi měsíc jsme si nenapsali ani řádku,nevídali jsme se a když,tak jsme dělali ,že se neznáme(spíše já,netušila jsem jak se mám chovat)Po tomto útrapném měsící mi zazvonil mobil,chtěl se sejít...řekl mi,že se s přítelkyní rozešel, že mě má strašně rád..ale ať mu dám chvilku čas než se zase upne do vážného vztahu..Pro mě to byl pokyn bombardovat ho smskama a telefonátama,tím pádem se mi začal zase oddalovat...odjel na služební cestu do zahraničí se slovy, že si tam snad vše urovná v hlavě a pak ,že mi dá vědět...bylo mi naprosto jasné,že bych se nad sebou měla zamyslet a nechat ho dýchat.Vrátil se zpět a vše bylo v pohodě,zase to bylo jako dřív...snažila jsem se nebýt moc vtíravá a nalehává,ale moc mi to nešlo..Jsem strašně žárlivá,nesnesla jsem pohled na to,když se bavil s jinou holkou..jednou jsem ho viděla s moc pěknou slečnou jak s ní v práci někam odchází,když jsem šla na wc stáli spolu na chotbě,netuším co spolu prováděli,každopádně má bujná fantazie mi říkala,že spolu určitě něco mají..stropila jsem mu histerickou scénu ,řekla jsem si,že už je to konec,že mezi námi nikdy nic nebude,že jsem doopravdy ještě příliš mladá a nezralá...tomu všemu také nahrávalo to,co jsem slyšela od ostatních,že má víc holek,že já ho absolutně nezajímám apodobně..všichni mi říkali,ať se na něj vykašlu,že to nemá budoucnost a trápím se zbytečně,jenže mě pořád nějaký vnitřní hlas říkal,že to bude zase dobré...skutečně je to první muž do kterého jsem asi zamilovaná,ikdyž já vlastně nevím co je láska,ale to co se ve mě odehrává jsem nikdy nepociťovala..řekla jsem si,že s ním budu tedy udržovat alespoň přátelský vztah,že nechci přijít o člověka jako je on...jeli jsme spolu na koncert,on mi tam řekl,že to co cítí ke mě,že nikdy k žádně dívce necítil...že ani za 10 let co byl s bývalou přítelkyní necítil to co cítí ke mě...že nikdy nevěděl a nepoznal,co je to láska(z toho jsem tedy usoudila,že naše city jsou vzájemné)a že tohle je pro něj něco uplně nového,že si připadá jak malej kluk a podle toho se tak taky, ,chtěl mchová..přiznal,že vykládal kolik má holek a co s nimi dělá, jen proto ,že věděl že se to kě mě dostane,doufal že mě přinutí žárlit a na jednu stranu mě od sebe prý chtěl odehnat,protože mi nechce ublížit...nevyzná se sám v sobě natož ještě v někom druhém..z tohohle už jsem cítila,jako by semnou zase nechtěl být..celkově jsem nějaká zmatená...každopádně,žádný jiný muž na mě nesmí pohlídnout,promluvit natož sáhnout,to je uplně nepříčetný..pořád mě brání a je na mě strašně milý...tedy byl...Vím,že chyba je ve mě,protožemjsem zase začala být vlezlá,vnucovala jsem se mu smskami,telefonáty a on už nereaguje..mám pocit,že už jsem náš vztah totálně zazdila,protože se obávám,že se nedokážu změnit,pořád se mu budu vtírat a budu žárlit...ale něco uvnitř mě mi říká,že to nakonec dáme dohromady...Chci Vás poprosit o jakýkoliv názor,a rady co mám udělat a jak se změnit a jestli má vůbec cenu se o něco pokoušet...děkuji mnohokrát a přeji krásný den a ať Vám všem vše vychází..