Trápení pro P.

Nikdy jsem tyto diskuze nečetla a ani jsem na žádné nereagovala. Dneska mám však pocit, že se potřebuju vypsat a bude mi líp. Už několik let vstávám a usínám s myšlenkou na jediného člověka a nevím, jak se toho zbavit. Kdysi vyhledal můj pohled, a tak krásně se na mě zadíval, že z toho celou dobu žiju. Když však ke mě, když jsme se později náhodně potkali vykročil, tak moje sebevědomí udělalo to nejhorší co mohlo, situaci jsem nezvládla, utekla a jen jsem se ve zpětném zrcátku dívala, jak tam zůstal stát.. Tím jsem mu dala najevo, že nemám zájem a už se o nic nepokusil. Byl to známý mého manžela. Líbil se mi už dlouho před tím. Nikdy bych nevěřila, jak mě to dokáže ovlivnit. Později jsem se také setkával s jeho pohledem, ale už se nikdy o nic nepokusil. Pak se přestal s manželem stýkat a zmizel mi úplně. Když už se mi však stane, že na něj zapomenu, tak ho uvidím ve městě nebo kolem mě projede autem a je to všechno zpět. Chtěla bych se toho zbavit, protože nevíte jak je strašné říkat manželovi "taky tě miluju" a přitom myslet na jiného. Máme problémy, ale máme krásné děti, a tak jsem si zvykla. Oslovili mě i jiní muži, ale já myslím jen na něho. Je to asi posedlost a chtěla bych se jí zbavit. Nejvíc mě ale štve, že jsem si to způsobila sama. Kdybych tenkrát neutekla, tak bych třeba zjistila i jeho slabé stránky a byl by klid. Tak je v mých představách dokonalost sama. Díky za možnost si vylít duši...