Udělala jsem chybu???Bude do zase dobré?

Ahoj! Udělalas určitě moc dobře. Možná si uvědimí, jak ti pořád ubližuval a když ne, tak ti zato vůbec nestují aby ses dál trápila.... Nech ho ať si žije svůj vlastní život. Až to nakonec přebolí, tak uvidíš, jak je na ssvětě krásně a že ti za to fakt nestál... Ahoj a měj se...

Už uběhlo docela dost dlouhá doba od té věci...Byl najednou potom jiný..Jenže já už nemohla věřit a pokračovat...Já zničila všechno...ze všweho jsem ho vymazala po té věci...zapomněla jenže on se pak ozval....Mě strašně dostal..Já jsem citlivka a měkká i když navenek tak nevypadám...Řekl že jestliže chci čas tak mi ho dá kolik jen si budu přát...Já chtěla..potom to bylo dobré....Srovnala jsem si to uplně všechno v hlavě ....Už to nebyl ten kterého mám ráda jako kluka ale už jen jako kamarád...Já se ho jednou ptala proč nechci už nikdy s nikym mít vztah(to byla jeho slova že nikdy nikoho necce) a on řek že by se bál že by podváděl a do závorky dal jakože by určitě podváděl..Já tohle mám pořád v hlavě...

No jenže teˇ....Já si ho přestala všímat...A jednoou mi napsal o víkendu ve čtvrt na pět ráno SMS......dlouhou a celou vlastně o jednom....že mě má rád....moc se omlouval a prosil mě...Jakoby jsem do toho zase spadla..Pak začala hádka...z mé strany protože on jezdi na vikendy za kamaradama a asi tam i chlastaji...A on se večer předtim než to napsal nalil..Já nesnášim opilé lidi protože doma mám každy den...Mě to strašně rozlítostnilo...Že si na mě vzpomene jen kddyž je ožraly....On mi napsal že to není tím..ale že na mě myslí často...Někdy se chová jakoby mě měl strašně rád jenže někdy zase strašně...Má někdy strašný nálady a svoje dny....To já mu nezazlivám...Jenže mě to fakt naštvalo...On třeba napsal že strašně moc doufá že ještě někdy pujdeme spolu ven-.....

On se někdy chová jakoby mě neznal....jakoby mě znal den...a ne rok....Pořád je v tom napětí...na procházce je to jakoby tam stála zeď...Jakoby tam byla nedůvěra...Já mu věřila a věřim...jenže on mě nevěří...On totiž nevěří nikomu jenže právě tohle mě strašně zrazuje a odhazuje....Já ho mám pořád ráda a chtěla bych s nim byt kamarádka...Jenže jakobych nemohla....Už nevim....doma brečim i když nemám proč....Je mi do pláče když si vzpomenu na všechny ty chvíle....Já už jsem v tom strašně zapletená...Moje nejlepší kamarádka se kterou se znám 10let řika že už vubec nejsem taková jaká jsem byla....veselá protože já jsem velky smišek....Já nikdy nebrečela...Možná jednou za pul rok ae ted skro denně....á už jsem moc zmatená...co mám dělat????