Vzpomínka

Jj, je to tak jak píšeš, život je takový, já hledal lásku a měl jsem ji pod nosem a pak mi odešla, ale vzpomínka na ni, na ty časy které jsem sní trávil a na to co jsem sní zažil, ty mi nikdo nikdy nevezme. Stále ji miluji a milovat budu, ikdyž to je už dlouho co nejsme spolu.

Ahoj, taky ráda na toto smutné téma přispějuju svou troškou do mlýna. Já jsem si až příliš pozdě uvědomila, že jsem ztratila pro mě nejdůležitějšího človíčka, kterého stále i po tolika letech nemůžu úplně vyhnat ze svý hlavy a hlavně ze srdíčka. Je to o to smutnější, když vím, že jsem si to zavinila všechno sama. Dlouho jsem ho totiž brala jako nej kamaráda, a nedošlo mi, že ho vlastně miluju, a pak už bylo pozdě. Zkoušela jsem to urovnávat pomocí dopisu i sms, ale on na nic nereagoval Přestože jsem měla dost "nabídek" chodit s dalšíma klukama, jako bych se tomu nějak podvědomě bránila - možná naivně stále někde ve skrytu duše doufám, že se ke mně vrátí a dáme to i po letech zas dohromady. I když bych si to moc přála, je mi jasné, že už třeba někoho našel, koho miluje, a proto já sice stále ještě vyčkávám, ale taky nemůžu věčně, že? Ve vzpomínkách tedy bude stále, ať se stane cokoliv a i kdyby už nikdy "nepatřil" jen mně, přísáhám, že ho nikdy ze své mysli ani srdce nevymažu! Poučení na závěr : nikdy si nenechte proklouznout lásku mezi prsty, už se totiž nemusí k Vám vrátit zpět...